Izgledamo smešno jureæi cilj koga se plašimo a to nam stvarno nije potrebno.
Jsme jako člověk který se žene k cíl kterého se bojí 809 01:59:53, 227 -- 01:59:55, 353 a který nepotřebuje.
Kao što sam sigurna u ovaj život nemamo èega da se plašimo kada mu doðe kraj.
Tak jistá jako tímhle životem. Nemusíme mít strach z toho, co přijde pak.
Možda se plašimo da otac traži hvalu iskazanu reèima, uspeh, junaštvo.
Možná se bojíme, že otec vyžaduje obdiv světa, úspěch, hrdinství.
Suoèavamo se sa stvarima kojih se plašimo zato što ih ne možemo izbeæi.
Věcem, ze kterých máme strach, se musíme postavit, protože je nemůžeme obejít.
Možda je vreme da prestanemo toliko da se plašimo.
Možná je na čase přestat se tolik bát.
Tako se plašimo starosti, sve æemo da uradimo da bi je spreèili.
Máme takový strach ze stárnutí. Děláme všechno pro to, aby jsme tomu zabránili.
Sterling, nemamo èega da se plašimo, gdin Compton je savršeni džentlmen.
Nemáme se čeho bát, Pan Compton je dokonalý gentleman.
Oboje se plašimo povezivanja, ali, u stvati, ne možemo da živimo jedno bez drugog.
Oba se bojíme závazků, ale zároveň bez sebe nemůžeme žít.
Veèeras, dragi moji igraèi, možemo da pokažemo publici da je buduænost nešto èega zaista moramo da se plašimo.
Dnes, mí drazí herci, můžeme našemu publiku ukázat, že je třeba mít strach z budoucnosti.
I ne želim da se plašimo jedno drugog.
A nechci, abychom se jeden druhého báli.
Ne moramo da se plašimo spoljašnjeg sveta, Džejden.
My se okolního světa bát nemusíme, Jaden.
Nisam znala da treba neèega da se plašimo.
Nevěděla jsem, že jsem se měla něčeho bát.
Po èemu smo bolji od onih kojih se plašimo?
O co jsme lepší než ty lidi, ze kterejch máme strach?
To bi bio pravi kurvin sin koga bi trebali da se plašimo.
Je to určitě nějaký hajzl, kterého se musíte strašně bát.
Zato jer se plašimo da je naše "unutrašnje JA" iskvareno i primitivno.
Bojíme se, že naše vnitřní já je jednoduché a primitivní.
Neko koga bismo svi trebali da se plašimo.
Někdo, koho bychom se měli bát všichni.
Ponekad su ljudi kojih bi najviše trebalo da se plašimo oni koji su nam najbliži.
Někdy jsou lidé, kterých bychom se měli bát nejvíce, naši nejbližší.
"Jedino èega treba da se plašimo je sam strah."
Jediné s čeho máme mít strach je s nás samotných!
Nekad mi se čini da je razlika između onoga što želimo i čega se plašimo gotovo beznačajna.
Občas mi připadá, že rozdíl mezi tím, co chceme a čeho se bojíme, je tenký jako vlásek.
Što se tièe Mjanmara, mislim da toga ne moramo da se plašimo...
Zrovna v Myanmaru dle mého nic nehrozí, - avšak jako velvyslankyně...
Štit želi da se plašimo, da puknemo.
SHIELD se nás snaží vyděsit a oslabit.
Pomolimo se. Neæemo imati razloga da se plašimo bilo èega.
Modleme se, pak se nemusíme bát.
Zaboravila sam da je ovaj svet da se uživa, ne da ga se plašimo.
Zapomněla jsem, že tenhle svět si máme užívat, ne se ho bát.
Kako bi bilo da prestanemo da se plašimo da æemo da izgubimo jedno drugog i samo budemo zajedno?
Co kdybychom se oba dva přestali bát toho, že ztratíme jeden druhého a jen byli spolu?
Zato možemo biti slobodni, zato ne moramo da se plašimo.
Proto můžeme být volní. Proto se nemusíme bát.
Treba da se plašimo seronje bez muda koji ne sme da nas pogleda?
Máme si nadělat do kalhot před nějakým hlupákem, který se bál přijít za námi sám?
Koliko smo bili smešni što se plašimo.
Jsme hloupí, že jsme se báli.
Ako ne želimo da se plašimo sukobljavanja, treba ga doživeti kao razmatranje i trebalo bi da postanemo zaista dobri u tome.
Pokud se nechceme bát konfliktu, musíme ho vnímat jako přemýšlení, a potom v něm musíme být opravdu dobří.
Mejnstrim kultura je raširila ovu ideju da su hakeri ljudi kojih treba da se plašimo.
Mainstreamová společnost podporuje představu, že hackeři jsou lidé, kterých bychom se měli bát.
Pomogla nam je da uveličamo ono čega se plašimo i da tražimo posledičnost tamo gde je nema, te smo tako dobili iluzorno samopouzdanje gde verujemo da smo najbolji vozači, iznad proseka.
Pomáhala nám zveličovat, čeho jsme se báli, a my pak hledáme příčinu tam, kde není, a získáme iluzi sebedůvěry, když věříme, že jsme nejlepší řidiči, nad průměrem.
Svi moji crni prijatelji su bili odgajani uz istu poruku, uz govor koji nam je održan kada smo bili dovoljno odrasli da nas smatraju ekserom spremnim sahranjivanje sa zemljom, kada su ljudi učinili naš melanin sinonimnim za nešto čega se plašimo.
Všichni mí černošští kamarádi byli vychováni se stejným poselstvím, rozhovorem, když jsme k němu byli dost staří. Být zaměněn za hřebík připravený k zatlučení do země. Když lidé udělali z našeho melaninu synonymum něčeho obávaného.
A skoro nikad nismo svesni ljudske cene koju plaćamo kad ne dovedemo u pitanje makar jedan element jer se plašimo da bi to uzdrmalo naše celokupne temelje.
A jen ztěžka si uvědomujeme lidskou cenu, kterou platíme. Pokud jedna část nezapadne do celku, začínáme mít strach, že se základy naší víry zhroutí.
I ako to možemo, ako možemo da pristupimo ogromnom mnoštvu stvari koje ne znamo i umjesto da se plašimo neizvesnosti, možemo ih dočekati i zapitati se nad njima.
A když dokážeme tohle, když se dokážeme postavit tomu vesmíru všeho, co nevíme, pak ho možná můžeme, namísto se strachem z nejistoty, přivítat se citem pro údiv.
Sledeće pitanje koje morate postaviti sebi je: da li treba da je se plašimo?
Další otázka, kterou si musíme položit, zní, měli bychom se jí bát?
To je proces i nekada uspeva, nekada ne, ali ideja da ne treba da dozvolimo da nauka radi svoj posao jer se plašimo, je stvarno vrlo smrtonosna i sprečava da milioni ljudi napreduju.
Je to proces, a někdy to funguje a někdy ne, Avšak představa, že bychom neměli dovolit, aby věda dělala svou práci, protože se bojíme, je opravdu umrtvující. Brání to milionům lidí, aby dosáhli prosperity.
0.50947999954224s
Preuzmite našu aplikaciju sa rečnim igrama besplatno!
Povežite slova, otkrijte reči i izazovite svoj um na svakom novom nivou. Spremni za avanturu?
Jsme jako člověk který se žene k cíl kterého se bojí 809 01:59:53, 227 -- 01:59:55, 353 a který nepotřebuje. 